Tak často se zapíná spodní knoflík u saka, až se knoflík utrhne. Kéžby…

 

Každý by v dnešní době chtěl být originální, nějak se odlišit od ostatních a nějak vyčnívat. Aplikovat “thinking out of the box” je skvělý způsob, jak se nestát jen jedním z davu. Nicméně všeho moc škodí a sem tam narazíte na věci, které jsou prostě tak, jak jsou. Neexistuje žádné co by kdyby, žádná výjimka, nic. A právě jedním takovým případem je zapínání knoflíků u saka.

Pokud chcete být za každou cenu středem pozornosti, budiž. Ale prosím Vás, nesnažte se toho docílit tím, že si zapnete poslední knoflík u saka. Ačkoliv byste tím splnili účel a opravdu byste byli středem pozornosti, bylo by to však v tom nejhorším možném smyslu.

Chybovat je lidské a věřím, že každého z nás potkalo ať už větší či menší faux pas. Trapné chvíle jsou součástí života běžného smrtelníka a většinou tím vznikají příběhy, které pak stojí za převyprávění. A přestože žijeme v jakési “hate free” době s neuvěřitelně vysokou tolerancí, zapnutí posledního knoflíku u saka překračuje veškeré meze. Je to jako byste otevřeli Pandořinu skříňku – nejenže Vám to nepřinese žádný užitek, ale ještě tím proklejete celé mužské pokolení.

Módní policie? Ale kdepak… Spíše módní Avengers. Nedávno jsem byl v notářské kanceláři a věřte mi, že ani titul JUDr. Vám nazajistí protekci. Taktně jsem absolventa právnické fakulty upozornil na nedostatek a věřím, že jsem udělal dobrý skutek.

Musím se přiznat, že jsem poměrně citlivá duše, a tak nejenže nejsem schopný dívat se na horory, ale pokaždé, když projdu obchody typu Zara, Blažek či T. M. Lewin a vidím, že figuríny s oblekem mají zapnuté všechny knoflíky, přijdu si jako v noční můře. Ale opět, snažím se na lidstvo nezanevřít a heroicky spodní knoflíky rozepínám, aby byla země o něco hezčím a přijatelnějším místem pro život. Čas od času mě prodavačky sjedou odsuzujícím pohledem, ale holt se člověk musí občas obětovat pro vyšší dobro.

Někdy mi přijde, jako bych hrách na stěnu házel. Ale pak si uvědomím, že takhle nějak se asi musí cítít moje matka, učitelky a obecně všechny ženy v mém životě, jelikož jsem poměrně (čtěte velice) tvrdohlavá osoba. Třeba je to karma, třeba je to osud. Ať už věříte na cokoliv, věřte, prosím, i tomu, že spodní knoflík se v žádném případě nezapíná.